MENU
Japonsko zažívá velmi dobrý vstup do turnaje a po těsném skalpu jihoamerické Argentiny jsme přišli za kondičním trenérem země vycházejícího slunce Koichi Taokou a vyzpovídali ho nejen o tajemství japonského úspěchu. K uskutečnění rozhovoru nám pomohl tlumočník Shintaro Tanuma.
Japonské rozcvičky před zápasem se od těch ostatních trochu liší, během obyčejného rozcvičování z plna hrdla křičíte. Proč tomu tak je?
Je to zejména kvůli mentalitě hráčů, snažíme se je nabudit na nacházející utkání, aby do utkání vstupovali se stoprocentním nasazením a plně soustředění.
Je to pro Japonsko typické? Praktikuje se to i v jiných sportech nebo je to výsada softballu?
Ve všech ostatních sportech jako basketbal nebo kopaná je to běžné, dělá se to tam taky, takže je to v podstatě takový národní zvyk.
Jak jste se stal kondičním trenérem Japonska? Jak vede taková cesta k národnímu týmu?
Podobně jako u většiny trenéru. Dříve jsem hrál softball i baseball na profesionální úrovni. V národní týmu Japonska jsem byl váženým hráčem. Když jsem skončil, zůstat u softballu bylo moje jediné přání. Naštěstí se mi to povedlo a stal jsem se kondičním trenérem japonské reprezentace.
Ohledně softballu a baseballu v Japonsku. Jsou ty sporty na stejné úrovni? Nebo je ten jeden důležitější?
Baseball je sport číslo jedno pro muže, softball je sport číslo jedna pro ženy. Mužský softball není tak oblíbený, ale díky úspěchům japonského národního týmu jeho obliba neustále stoupá. Teď ho může považovat za nějaký třetí nebo čtvrtý nejoblíbenější sport v Japonsku.